Řízená a kontrolovaná detoxikace zasahuje do různých období našeho života. Škoda, že my, kteří jsme s touto metodou ve 21. století začali, se nemůžeme vrátit o mnoho desítek let zpátky a začít znovu jaksi lépe. Dopřejme to alespoň dětem, které na své zrození teprve čekají.
Mnoho lidí věří tomu, že duše člověka si ke svému znovuzrození vybírá rodiče, jak tomu velí karma, a to jak karma dítěte, tak rodičů. Věřme tomu, že když uděláme něco, co by takovou dětskou duši přivítalo laskavější náručí, než je obvyklé, vybere si nás milé, krásné, úžasné dítě, které obohatí náš život o nové rozměry. Právě to „něco“, co můžeme udělat, je vytvoření přívětivějšího prostředí, v němž jedinec tráví první chvíle svého života, tedy prostředí organismu matky. Malý človíček tak nebude muset ještě před svým zrozením obrazně řečeno bojovat s démony. Je přece naprosto logické, že prostředí organismu matky, které je zaneseno různými cizorodými látkami, mikroorganismy a jejich toxiny či jedy z potravin, nemůže být příznivé pro vývoj plodu, během nějž všechno probíhá mnohonásobně rychleji než v našem životě. Buňky se rychle dělí a stávají se z nich tkáně a orgány podle miliony let starého genetického kódu. Orgány se oživují funkcemi a vše prostupuje lidský duch. Celý tento prudký vývoj lidského jedince je samozřejmě velice křehký. Není čas na to, aby organismus plodu bojoval s různými toxiny, zvládal je, ukládal, ignoroval, zkrátka aby se s nimi vyrovnal. Naopak každý toxin působí na kvalitu tkáně, která se vytvoří z některého ze tří zárodečných listů. Toxiny, které se do organismu ukládají, vytvářejí nové a nové zdravotní problémy, s nimiž pak bojujeme celý život.
Nejde tedy jen o tom, jestli žena a muž jsou schopni zplodit dítě, ale jde i o to, jaké to dítě je. Oplodnění provedené umělým zásahem za pomoci hormonů a dalších látek je nefyziologický počátek života. Nikdo se dosud neodvážil zpracovat studii, která by vypovídala o stavu dětí vznikajících z umělého oplodnění. Nejedná se jenom o samotný akt oplodnění; svoji roli tu hraje i skutečnost, že tato technika je velmi často používána u žen, které z nějakých důvodů fyziologicky otěhotnět nemohou. Tyto důvody jsou většinou toxického původu, a tedy to, že žena nemůže otěhotnět, je právě výsledkem vlivu přítomných toxinů. Jestliže tento vliv překonáme umělými hormony a technikami umělého oplodnění, hrozí velké riziko, které spočívá ve vývoji plodu v prostředí, jež takovou situaci přirozeně odmítlo. Chápu sice pocity žen i mužů, kteří se marně snaží o zplození dítěte, zároveň však upozorňuji na jakousi supervizi medicíny, která by neměla jen hlásat svoji všemohoucnost, ale měla by také varovat před důsledky. Činnost center pro asistovanou reprodukci je komerčně velmi zajímavá, a tak nikdo nemá zájem, aby takováto studie vznikla. Kromě toho většinu studií financují farmaceutické firmy, a protože v tomto případě zisk z léků není tím podstatným, není zájem ani z této strany.
Nejde však jenom o přenos toxinů z matky na dítě a o vliv toxinů na vývoj plodu, jde i o to, že člověk je tvor velmi nedokonalý. Jeho emocionální svět je velmi křehký a často velmi problematický. Všichni dnes vědí o přenosu informací prostřednictvím nukleových kyselin. Daleko méně se v oficiálních kruzích hovoří o přenosech informace jiným způsobem než pomocí genů. Jde o informace přenášené z rodičů na dítě, ale i informace z celé historie lidstva, kterou v sobě nosíme zakódovanou. Mnohdy jsou tyto informace natolik patologické, že určují vývoj jedince nebo lépe řečeno jej omezují a neumožní mu rozvinout jeho mentální schopnosti do maxima, jak po tom každý z nás touží. Přenos těchto mentálních informací je pak i základem pro vznik mikrobiálních ložisek a pro retenci dalších toxinů, a tak se můžeme setkávat krátce po narození s různými nemocemi, jako jsou infekce dýchacího traktu, infekce zažívacího traktu, problémy s imunitním systémem, problémy s kůží, s nervovým systémem apod. Předpokladem pro vznik těchto raných chorob dítěte je právě onen přenos mentálních chyb z generace na generaci. Někdy se tyto mentální chyby zesilují, jindy v další generaci zeslabují; o tom již mnoho věděli naši předkové. Věděli také, kdy se tyto chyby zesilují, kdy zeslabují, a podle toho byli schopni i posuzovat kvalitu eventuálního potomka.
Detoxikace před zplozením dítěte vede nejen k vytvoření příznivého prostředí pro vývoj plodu, ale i k vytvoření podmínek pro onen složitý proces oplodnění. V neposlední řadě vede také k pozitivní psychickým změnám matky a ta pak nepodléhá emocionálním problémům, které těhotenství a narození dítěte přináší (jedná se o určitý typ stresu – ačkoliv je ve své podstatě pozitivní – který organismem matky vážně otřese). V neposlední řadě pak mohou v těhotenství vznikat různé zdravotní problémy, jako je preeklampsie, těhotenská cukrovka, žilní záněty, onemocnění žlučníku, přetížení, někdy i selhání ledvin apod. Právě detoxikace může ženu ochránit před těmito komplikacemi. Dobře provedená detoxikace, jak vím ze své zkušenosti a praxe, může ženu ochránit i před tzv. laktační psychózou a depresí a také před těhotenskými nevolnostmi, které jsou pokládány za zcela přirozené a fyziologické (přirozené však nejsou a vůbec se nemusí vyskytnout). Detoxikace může ženu ochránit před hromaděním vody, před řadou psychických problémů, které mohou v těhotenství nastat, může často příznivě ovlivnit i různé odchylky těhotenství od fyziologického průběhu.
Detoxikace kojence po narození je pak velmi důležitá pro funkci jeho imunitního systému, odstraňuje ložiska, která se vytvořila např. kojením, vytváří dobrou kondici kojence. Takový kojenec pak nemusí trpět příznaky, které jsou pokládány za zcela přirozené, tedy podrážděnost, nespavost, soustavný pláč a křik, ale také koliky zažívacího ústrojí nebo neschopnost sát mléko, problémy s přijímáním stravy, průjmy, opruzeniny a další potíže, které jakoby k životu kojence patřily; nejsou to však problémy fyziologické nutné, naopak jsou důkazem přítomnosti toxinů v jeho organismu. Tyto toxiny my dnes dokážeme odstranit. Dítě pak přináší člověku daleko intenzivnější radost, neboť klidné, usměvavé a zdravé dítě je jistě to největší štěstí, které může rodiče v životě potkat.
Také další vývoj dítěte je třeba ošetřovat, protože vývoj tak složitého organismu, jako je člověk, a to jak po tělesné, tak po psychické stránce, vůbec nemůže být jednoduchý. Musíme počítat s tím, jak uvažovala již starověká čínská medicína, že dochází ke stálým pnutím mezi jin a jang, ke stálým proměnám a ke stálým změnám energie čchi, která pak ovládá fyziologické pochody v organismu. Přesně tak musíme vnímat život člověka i této fázi, fázi kojence, batolete i většího dítěte, protože lidský organismus je stále náchylný k výskytu různých funkčních chyb, které můžeme včas zachytit a detoxikačními prostředky eliminovat. Detoxikace budoucí matky, detoxikace těhotné ženy, detoxikace ženy po porodu a zároveň detoxikace narozeného kojence, které sledujeme v jeho vývoji, to jsou všechno kroky, o nichž lze říci, že kdyby řízená a kontrolovaná detoxikace nic jiného neuměla, než právě pomoci lidem v těchto obdobích života, pak je to hodně a taková metody má právo na své místo na slunci. Nakonec dobrý start je základem vítězství ve všech lehkoatletických bězích, tedy i v běhu životem. Špatný start znamená potom již daleko složitější řešení vzniklých problémů a mnohdy bohužel i řešení neúspěšné.
V některých článcích chybí jeden toxin, jehož význam nechci nijak zvyšovat a generalizovat, ale který je velmi závažný, jestliže se vyskytuje u ženy, již chceme detoxikovat. Mám na mysli intoleranci glutenu, respektive intoleranci pšeničného gliadinu, při níž vzniká v těle toxin, který má i genotoxické účinky. Mohou tak vznikat závažné poruchy genetického rázu a může to být i velmi častá příčina neplodnosti či komplikací v těhotenství. Vývoj dítěte, které je prostřednictvím kojení zásobováno toxiny vznikajícími u tohoto typu poruchy, je problematický a dítě trpí zdravotními potížemi. Velmi často je tato intolerance dědičná, a tak se vyskytuje i u dalších potomků takto postižených rodičů. Doporučuji věnovat velkou pozornost tomuto toxinu právě u potenciálních matek i u těhotných anebo u párů, které z tzv. neznámých nebo imunitních důvodů nemohou zplodit dítě.
Každý organismus je individuální a řešení každého takového případu je tedy tvůrčí záležitostí. Problematika našeho pohledu na ženu, ženu po porodu, na novorozené dítě je velmi rozsáhlá. Vězme, že je potřeba nad tímto tématem dále přemýšlet, sbírat zkušenosti a především přesvědčovat lidi o tom, že spoléhat v tomto případě na náhodu není opravdu dobré.
Zdroj: Jonáš, Josef. Detoxikace pro budoucí generaci. Joalis info: Bulletin informační a celostní medicíny. 2010, č. 5.
Ilustrace: www.superrodina.cz