Mám rád historii a rád používám archaická slova, která již z našeho slovníku vymizela. V tomto případě však nejde o hru se slovy, ale o nejistotu, jak bych měl tento článek nazvat.
Jde o gluten. Všechny názvy, které se používají, jsou nepřesné. Slovo celiakie je vnímáno jako naprostá neschopnost požít a zpracovat jakýkoliv typ obilné bílkoviny, tedy glutenu. Tato porucha je vrozená a podle současných zkušeností neléčitelná. O tu mi však vůbec nejde, to je zcela jiná kapitola.
Porucha metabolismu glutenu – v tomto případě jsme opět vedle. Existuje sice porucha metabolismu rostlinných bílkovin, mezi něž gluten patří, ale vyskytuje se poměrně zřídka. Sám na tento typ poruchy narazím u svých pacientů „jednou za uherský rok“. Musíme s touto poruchou počítat, avšak detoxikuje se zcela jinak než „ono“, oč mi jde.
Slýchávám někdy také o alergii na gluten. Samozřejmě, že taková alergie existuje – ostatně existuje alergie na každou bílkovinu, která se na zeměkouli vyskytuje. Alergie na gluten má typické gastrointestinální příznaky. Budeme-li se jí zabývat v detoxikační praxi, použijeme preparáty, se kterými pracujeme v případě jakýchkoliv jiných alergií.
Jisté je, že to, co mám na mysli, je určitý typ imunitní reakce, snad se blížící alergii, která má za následek poškození epitelu horní části tenkého střeva (jejuna). Není však jisté, jestli jde o poruchu člověka, nebo o poruchu potraviny. Část odborníků zastává první názor, ale nedokáže vysvětlit, proč pronikavý vzestup této poruchy nastal před čtyřiceti, padesáti roky. To by dokázala vysvětlit druhá část odborníků, která problém vidí v kvalitě bílkoviny obilného zrna, respektive v pochybném výsledku šlechtění.
Z problému s názvem vybruslíme, použijeme-li neurčité slovo intolerance. Intolerance glutenu znamená, že nejsme ke glutenu tolerantní, tedy že se s ním dostaneme brzy do sporu. Nejpřesnější název, kterému však nikdo nerozumí (obecně se používá jen ve velmi odborných statích), je glutenová enteropatie. Vystihuje počátek celého procesu, změny ve sliznici tenkého střeva. Nevystihne však podstatu potíží, které při této poruše vznikají.
Další problém vyvstane tehdy, když o této poruše začneme mluvit s klientem: nerozumí nám. Mnoho lidí již slovo gluten chápe; v některých zemích je to velmi častá součást stravy a lidé se ho již desetiletí bojí. Na potravinových doplňcích ze Spojených států můžeme zcela běžně číst „gluten-free, lactose-free, sodium-free“. Název gluten však úplně nevystihuje, čeho se bude rozhovor s klientem týkat. Jedná se totiž o bílkovinu pšenice, kterou můžeme nazývat gluten, avšak pod tímto slovem rozumíme také bílkoviny ostatních obilovin. Měli bychom používat slovo gliadin, ale toto slovo není známé. Musíme tedy klientovi napřed vysvětlit obsah slov, která používáme.
Pokud při rozhovoru s jiným lékařem nebo se zasvěceným laikem začnu používat slovo gluten, vyvolám v něm asociaci s celiakií. Dieta se však v tomto případě zcela liší od toho, s čím budeme u svých klientů pracovat. Pro celiaka, tedy člověka, který nesnáší gluten v plném slova významu tohoto slova, jsou vyloučeny ovesné výrobky, např. kaše, sušenky, palačinky, bývá vyloučen také žitný chléb či dalamánky anebo špaldové výrobky. Pro jídelníček člověka, který nesnáší gliadin, jsou to přitom velmi významné potraviny: žitný chléb může být velice chutný a není problém jím nahradit chleba pšeničný a také různé kaše či sušenky na bázi ovsa nebo špaldy jsou významným přiblížením k tzv. normální stravě. Zkrátka glutenová intolerance a gliadinová intolerance se zásadně liší v jídelníčku, ale velmi obtížně se tento rozdíl vysvětluje.
Dalším problémem jsou konzultace našeho klienta u jeho praktického lékaře. Oficiálně se celiakie potvrzuje biopsií z tenkého střeva, kterou chce podstoupit málokdo; u dětí se k ní přistupuje jen při velkých potížích (např. zpožďující se vývoj, váha, která neodpovídá věku, velké zažívací potíže). Lékaři se proto spoléhají na test protilátek v krvi, ale tento test je nepřesný a moje zkušenost s ním je velmi rozpačitá. Mnoho lidí s gliadinovou enteropatií mělo protilátky normální, přestože jejich symptomy byly evidentní a po příslušných krocích došlo k významnému zlepšení problémů. Těžko se vysvětluje klientovi, že laboratorní testy nemají v tomto případě velkou hodnotu a že medicína mu jen těžko může pomoci. Tuto poslední větu myslím doslova, protože medicína vládne výhradně dietou.
Pro mnoho lidí je dieta velmi stresující záležitostí a mnohdy ji nejsou vůbec schopni dodržovat. Lidé z menších měst a vesnic se jen obtížně dostávají k bezgliadinovým potravinám a mnozí lidé ani mentálně nestačí na to, aby studovali etikety potravin a dovedli ve změti kryptogramů pšeničný gliadin rozluštit. Výrobci tuto součást pšenice nazývají různými krycími názvy, např. rostlinná bílkovina, a to může mnoho lidí zmást. Málokdo také ví, že například glutamát sodný, látka známá z čínské kuchyně a běžně používaná jako zvýrazňovač chuti v různých směsích koření, v polévkách či omáčkách, má s gliadinem co do činění a může být mnohdy ještě riskantnější než gliadin sám. Ve většině případů musíme počítat s tím, že klient není schopen dietu dodržovat a my to od něj nemůžeme požadovat.
Jak jsem již řekl, současná medicína má k dispozici bezglutenovou dietu jako jediné řešení. Sama dieta ve většině případů přinese úlevu, což je zcela logické. Gliadin však proniká poškozenou střevní sliznicí do celého organismu a usazuje se v nervové tkáni, sliznicích, vazivu a jinde. Tento gliadin dietou již neuvolníme a reakce, které způsobuje, nadále udržují příznaky zdravotních problémů. Dieta je tedy opatřením do budoucnosti, není opatřením pro minulost. My však při detoxikaci různých zdravotních problémů zkoumáme minulost člověka, jeho stravu v minulosti, životní prostředí, v němž žil, psychické zátěže, které mu předali rodiče či které si v životě sám nadrobil. Zkrátka minulost člověka je to, co nás zajímá, a budoucnost odevzdáváme již zcela do rukou klienta. Proto pokládám naši možnost detoxikovat organismus při gliadinové enteropatii, a to i bez diety, za obrovské plus, kterým detoxikace vládne. Pokud je naše detoxikace doplněna o dietu, pak klient o své budoucnosti rozhoduje velmi zodpovědně.
Velmi složitá je situace u těhotných žen. Gliadin, který proniká přes narušenou sliznici do organismu, poškozuje i plod. Kromě toho, jak vidíme kolem sebe, matky velmi záhy zatěžují organismus dítěte gliadinem: vidíme děti s různými piškoty, sušenkami, ale i rohlíky a jinými pšeničnými výrobky. Protože v této záležitosti hraje dědičnost důležitou úlohu, je pravděpodobné, že dítě „gliadinové matky“ bude mít také tuto dispozici. Čím nižší je věk, v němž se porucha projeví, tím jsou důsledky pro psychický vývoj dítěte závažnější: gliadin poškozuje nejen psychiku, ale i nervový systém jako takový. Těžko dělat unáhlené závěry, ale možná bychom v gliadinové intoleranci našli mnoho důvodů také pro diabetes mellitus, alergie, autoimunitní choroby a další.
Na druhé straně však nedělejme z gliadinu jediného a zásadního strašáka. Gliadin se s ostatními toxiny dělí o problémy rovným dílem. Životní prostředí se svými toxiny, jako těžké kovy, chemikálie, nebo zásahy naší medicíny v podobě očkování či mnohých léků jsou, co se týče toxicity, jistě na úrovni gliadinu. Také obecný způsob našeho stravování, metabolický syndrom a různé metabolity se od určitého věku stávají problémem číslo jedna. Zmiňovat se o mikrobiálních ložiscích by myslím bylo nošením dříví do lesa, protože o tom víte již mnohé. Proto si musíme dávat pozor, když odstraňujeme gliadin, abychom se nedomnívali, že tím je naše práce skončena. Jestliže je v organismu mnoho jiných toxinů, potíže budou pokračovat. Nesmíme tedy chápat detoxikaci jako záležitost jednoho toxinu, ale musíme mít neustále na paměti tzv. pravidlo pěti toxinů. To nám pak umožní, abychom člověku pomohli opravdu zcela a úplně.
O glutenové enteropatii víme mnoho. Víme celkem detailně, jak dochází k poškození organismu vlivem tohoto problému. Narážíme však na nízkou informovanost klientů a nakonec i na problémy s komunikací, protože nedokážeme problém dobře a srozumitelně formulovat.
Nadhodil jsem jen několik úskalí. Den co den se potýkám s Hydrou s hlavami z toxinů: po useknutí jedné hlavy naroste další. Pracně se prodírám psychikou svých klientů a ve snaze pomoci jim obtížně hledám slova, kterými bych jim přijatelně vysvětlil jejich problém. Moc rád bych měl velkého učitele, ke kterému bych se mohl obrátit, aby mně v takových chvílích poradil. Nad gliadinovou enteropatií si zoufám, protože způsobuje mnoho a mnoho onemocnění, která mohou být lehká, ale často i strašlivá. Vidím, že není možné vyřešit tuto situaci jinak než informovaností obyvatel. Avšak svět a naše počínání má tak obrovskou setrvačnost, že letíme vesmírem a nejsme schopni pootočit svou myslí ani o kousek vlevo nebo vpravo. Stereotyp a tradice nám na jedné straně ulehčují život, na druhé straně nám ho berou. Zkusme společně najít východisko.
Zdroj: Jonáš, Josef. Filipika proti jednomu z toxinů. Joalis info: Bulletin informační a celostní medicíny. 2010, č. 4.
Ilustrace: www.vebidoo.de