Hyperaktivní dítě (část 7. - klasická léčba, homeopatika, akupunktura, akupresura)

KLASICKÁ LÉČBA HYPERAKTIVITY VS. LÉČBA HOMEOPATIKY

Co dělat, je-li vaše dítě i přes veškeré snahy o nápravu stále hyperaktivní? Obrňte se velkou dávkou trpělivosti a začněte s léčbou. I zde se nabízí hned několik možností. My si dnes představíme dvě základní – klasickou léčbu hyperaktivity a odstraňování hyperaktivity za pomoci homeopatických přípravků. S léčbou hyperaktivity souvisí několik faktů, zajímavých pro každého lékaře, psychologa i rodiče...

Klasická léčba hyperaktivity

Obecně platí, že léčba hyperaktivity pomocí léků by měla být až tou poslední možností léčby. Na tom se shodují i samotní lékaři. Za léky prvé volby jsou v případech poruch pozornosti považována psychostimulancia – léky s budivým účinkem na centrální nervový systém. Zjistilo se, že hyperaktivní děti se pod vlivem psychostimulancií na rozdíl od dospělých uklidní. Pozitivní účinek je vysvětlován tím, že tento lék posiluje účinnost neurotransmiterů a zlepšuje kvalitu pozornosti. Pro léčbu hyperaktivity s poruchou pozornosti je ve světě nejpoužívanějším lékem Ritalin, který se používá již od padesátých let minulého století. Zahraniční, zejména američtí lékaři uvádějí zlepšení ve dvou třetinách případů. Naši odborníci prozatím zachovávají zdrženlivé stanovisko, protože mají s tímto lékem spíše negativní zkušenosti. Některé děti si stěžují na poruchy spánku, ztrátu chuti k jídlu, zácpu, tiky nebo bolesti hlavy.

Zázrak jménem homeopatie

Homeopatické prostředky jsou přírodní, tudíž pocházejí z přírodních výchozích látek z říše rostlin, živočichů a minerálů. V homeopatii se používají léčebné látky, které jsou samy o sobě schopny vyvolat v lidském těle podobné příznaky jako nemoc, proti níž jsou použity. Aby se doktor Hahnemann, zakladatel homeopatického způsobu léčby, přesvědčil o hodnověrnosti této metody, vyzkoušel účinek mnoha léčivých látek na sobě. Symptomy pozorované v lékové zkoušce na zdravém organismu musí být co nejpodobnější projevům pacientovy choroby, aby se dospělo k uzdravení.

Pro příklad: Tam, kde by alopatický lékař předepsal lék snižující teplotu u pacienta s horečkou, homeopat by předepsal lék, který by zdravému člověku teplotu zvýšil.

Jak fungují homeopatika

V homeopatii se pracuje s malým množstvím léku, to proto, aby byl nemocný organismus stimulován k vzepětí všech obranných sil a vyburcován k samo-uzdravení, to vše bez vystavení nebezpečí přímého poškození. Opakovaným roztíráním léčebné látky s mléčným cukrem nebo roztřepáváním ve víně či v pálence v poměru 1: 100 dosahoval Hahnemann postupného ředění. Když Hahnemann ředil a roztíral léky více a více, zjistil, že jejich účinek nemizí. Po dvanáctém setinném zředění nezbyla v roztoku ani jedna molekula výchozí látky. Zdálo by se, že organismus by již tedy neměl reagovat, protože zkrátka nemá na co reagovat. Ale světe div se, efekt působení se nezmenšil, ba co víc – on vzrostl! Zředění potencovala účinnost léků, a proto Hahnemann začal hovořit o „potencování“. On a mnozí jeho žáci postupně ředili velmi silně a dosahovali mimořádných léčebných výsledků.

Jak šel čas...

Tento „potencující“ princip se však zdál být natolik v rozporu se zdravým rozumem, že jej většina lékařů a lékárníků odmítala. Velmi vysoké potence byly brzy zavrhnuty ve prospěch potencí nižších. Sílu homeopatických přípravků lze poznat podle čínského značení, například D (decimální, desetinné ředění) nebo C (centezimální, setinné ředění) a následné číslice, která uvádí počet ředících stupňů. Malé a nejmenší dávky napovídají, že působení homeopatického léku nemá žádný vztah k množství použité substance. Zdá se, že jde o působení energetického či informačního typu. Tento účinek je zřejmě přenášen modifikací struktury rozpouštědla (vody jako prostředníka komunikace).

Jak se zbavit toxinů? Jedině toxiny!

Hahnemannova idea o dědičném předávání různých miasmat (v překladu „znečištění“), jakož i o infekčně-toxické příčině mnohých onemocnění, vedla k tomu, že se konkrétní toxiny začaly používat k výrobě homeopatických léků, nazývaných nodózy. Budeme-li například spatřovat příčinu onemocnění v tom, že je organismus zasažen plísní, pak bude naším úkolem připravit lék z té konkrétní plísně. Pokud v důsledku prodělaného infekčního homeopatické léky nazývané stejně jako původce nemoci (např. nodóza – chřipka). Je to trochu podobné ochrannému očkování, při němž je zdravý organismus nejmenším množstvím zneškodněných bakteriálních zárodků podnícen k tomu, aby si vytvořil vlastní obranné látky. Lze při tom často pozorovat reakce, které se velmi podobají projevům choroby, proti které očkování proběhlo.

Klasika, nebo alternativa?

V lékařské praxi mají „klasická“ alopatie i homeopatie každá svou vlastní hodnotu a užívá se jich dle specifických indikací. Alopatie se má užívat výhradně v závažných a nebezpečných případech, u akutních a zánětlivě probíhajících procesů, kdežto homeopatie se může postarat o lehčí a chronické formy onemocnění. Předepsaný alopatický lék by neměl bez porady s lékařem nahrazovat homeopatickým prostředekem.

Homeopatické prostředky jsou přírodní, nejedovaté a bez vedlejších účinků. Přesto se nesmíme domnívat, že je všechny můžeme používat bez jakýchkoliv omezení. Při volbě homeopatického léku posuzuje lékař okamžitý stav pacienta a veškeré doprovodné okolnosti, za kterých se potíže vyskytují, způsoby reakcí pacienta a celou jeho anamnézu. Podle výsledků lékařského vyšetření mohou pro zdánlivě jednu a tutéž chorobu přicházet v úvahu naprosto rozdílné léky. Homeopat vždy léčí pacienta, nikoli nemoc.

Pomocník jménem Vollův přístroj

Zda se pro člověka určité homeopatikum hodí, nebo nehodí, lze rovněž určit Vollovým přístrojem. Tímto přístrojem lze podle energetických stavů příslušného orgánu stanovit, jaké homeopatické prostředky budou pozitivně působit na odstranění potíží. Homeopatická léčba hyperaktivity vychází nejen z popisu a symptomatiky, ale opírá se také o znalosti jejího alergického původu. Jednotlivé homeopatické léky je třeba určit podle typu pacienta a charakteru obtíží a tento odhad ověřit proměřením na EAV přístroji.

ZKROTÍ AKUPUNKTURA A AKUPRESURA HYPERAKTIVITU?

Akupunktura a akupresura (manupresura) jsou v případě hyperaktivity metodami sice podpůrnými, ale často nezanedbatelnými. Akupunktura a řada dalších tradičních východních terapeutických postupů vychází z představ, že lidské tělo je bioelektrická soustava, v níž vitální energie čchi proudí po zcela určitých drahách, tzv. meridiánech. Bioenergetické dráhy tvoří síť rozloženou po celé ploše těla a svedenou do čtrnácti meridiánů, u nich je až sedm set přesně stanovených akupunkturních bodů.

Rozhoduje proudění vitálních sil

U zdravého člověka proudí tato vitální síla rovnoměrně a udržuje rovnováhu v organismu. Pokud dojde k narušování v onom energetickém toku, je harmonie těla ohrožena a může dojít k onemocnění. U akupunktury se rovnováha obnovuje zavedením jehel do těla v konkrétních biologicky aktivních bodech. Každá akupunkturní dráha má vztah k nějakému orgánovému a funkčnímu okruhu. V současném pojetí můžeme tento účinek akupunktury chápat jako normalizaci biologických rytmů a přirozených vztahů mezi vnitřními orgány zprostředkovanou nervovými, humorálními a dalšími fyziologickými změnami.

Termín akupunktura pochází z latinských slov „acus“ (jehla) a „punctum“ (bodnutí). Někdy může lékař použít k ovlivňování koloběhu energie v organismu i požehování, při němž se na akupunkturní bod aplikuje teplo z hořících listů rostliny moxy, což je Artemisia chinensis, pelyněk čínský. Techniku akupunktury používali čínští lékaři již v 1. tisíciletí před Kristem. Konkrétní místa pro vpichy se podle druhů potíží postupně doplňovala a upřesňovala celá staletí. Byly zavedeny nové metody, jako elektroakupunktura, akupunktura (aurikuloterapie), akupunkturní anestezie, laseroterapie nebo působení ultrazvukem či magnetickým polem. Svéráznou variantou klasické metody je akupunkturní homeopatie, při níž se do akupunkturního bodu společně s jehlou zavádějí homeopatické léky.

Jak pomáhá akupunkturista?

Akupunkturista neposuzuje pacienta jako soubor navzájem izolovaných orgánů, ale jako psychickou a fyzickou jednotu. Hledá souvislosti mezi jednotlivými příznaky a léčí holisticky, snaží se obnovit energetickou rovnováhu v jednotlivých orgánových systémech a v celém organismu. Čínská medicína vidí člověka jako mikrokosmos, v němž probíhají procesy totožné s makrokosmickými ději. V případě hyperaktivity s deficitem pozornosti je onemocnění dle tradičních představ způsobeno vnitřními energetickými blokádami.

Při komplexním léčení je vhodné podpořit účinky akupunktury pitím bylinných čajů či požíváním tradičních čínských léčiv, a to rostlinných, minerálních i živočišných. Čínská přírodní léčiva jsou často schopná nahradit mnoho volně prodejných léků, aniž by vyvolávala jejich nežádoucí vedlejší účinky. Neméně důležité mohou být i další preventivní a léčebné postupy, především čínská léčebná gymnastika spolu s masážemi a léčebné stravování.

Pár slov o akupresuře

Akupresuru lze pokládat za akupunkturu bez jehel. Ve staré Číně sloužila tato metoda jako forma první pomoci pro použití v rodině. Na rozdíl od akupunktury, kterou by měl aplikovat vždy jen lékař, může nám akupresura mnohdy prokázat cenné služby. Je to především svépomocná technika pro zmírňování různých druhů bolesti. Tuto metodu lze provozovat prakticky kdekoli a kdykoli. Příslušné akupunkturní body rytmicky stlačujeme prstem či prsty po několik sekund. Tlak prstu pozvolna narůstá, chvíli se drží a znovu pozvolna klesá. Tlak je možno opakovat pětkrát až desetkrát na každém místě. Při stimulační masáži vyvíjíme větší tlak a prst proniká hlouběji. Sedativní masáž je pomalejší, s menším tlakem, trvá obvykle o něco déle (jeden bod ošetřujeme přibližně jednu minutu).

Základní akupresurní body pro masáž u dětí s poruchami pozornosti a hyperaktivitou

• Žl – 14. bod dráhy žlučníku – nachází se nad středem obočí, uprostřed mezi počátkem vlasů a obočím. Přerušovaný tlak na tyto body (pětkrát po dobu deseti sekund) uklidňuje a zlepšuje schopnost koncentrace pozornosti.

• L 27 – masírujeme 27. bod dráhy ledvin, který se nachází těsně pod skloubením klíčku a prsní kosti. Tlak na tyto body působí uklidňujícím dojmem a zároveň povzbuzuje a harmonizuje činnost mozku.

Jednoduchý a efektivní cvik na každý den

Ráno před vstáváním nebo v koupelně masírujte pravým ukazováčkem v jemných krouživých pohybech bod ve středu mezi horním rtem a nosem a zároveň prsty levé ruky oblast kolem pupku. Pak jemně masírujte bod ve středu mezi dolním rtem a špičkou brady a současně prsty druhé ruky opět pupek. Cvičení trvá jednu minutu.

REFLEXNÍ MASÁŽÍ LZE OVLIVŇOVAT BOLESTI HLAVY I PORUCHY POZORNOSTI

Tento masážní postup se zrodil již před několika tisíciletími v Číně, Indii a Egyptě. Nástěnná malba v hrobce staroegyptského kněze a lékaře Ankh-Mahora, který žil kolem roku 2300 př. Kr., představuje dva léčitele masírující nemocnému chodidla a prsty rukou. Metodu reflexní masáže nohou jako léčbu v moderním slova smyslu vypracoval americký lékař W. F. Fitzgerald.

Doktor Fitzgerald přišel na to, že tlakem na určitý bod těla se vyvolává znecitlivění v některém jiném místě. Na základě svého objevu zmapoval lidské tělo a rozdělil ho na deset vertikálních pásem a tři horizontální. Podobně jako na těle lze provést i rozdělení plosek nohou na reflexní zóny.

Podle teorie reflexologie je každá část těla reflexivně spojena s určitým místem na chodidle (nebo na dlani), a tudíž, pokud se toto místo stimuluje, se dosáhne prostřednictvím vegetativního nervového systému příznivého účinku u odpovídajícího orgánu. Oblasti odpovídající orgánům pravé poloviny těla najdeme na pravé noze, oblasti spojené s orgány levé poloviny těla zase na levé noze. Pro orgány uložené uprostřed těla najdeme příslušné oblasti na vnitřní straně obou nohou. Reflexní masáž přirozeným způsobem stimuluje tělesné orgány a pomáhá odstraňovat energetické blokády.

Masáž spočívá v několikasekundovém bezprostředním tlaku špičkou palce (stimulující účinek) nebo bříškem palce (uklidňující účinek) na reflexní zóny na noze, poté palec posuneme o několik milimetrů dále. Hnětením palce lze ovlivňovat bolesti hlavy a poruchy pozornosti, působení na špičky prstů má vliv na bolesti zubů, zatímco tlak na vnitřní boční část chodidla zmírňuje bolesti páteře. Reflexolog si všímá souvislostí mezi citlivými reflexními zónami na chodidle a bolestivými částmi těla, citlivým místům se přitom věnuje více – ošetřuje je tak dlouho, dokud se bolest nezmírní. Reflexologické ošetření nohou odstraňuje únavu a nervozitu, obnovuje svalový tonus a posiluje pozornost. Metoda prakticky nemá vedlejší účinky.

Osvědčenou přínosnou reflexní automasáží je chůze naboso po nerovném povrchu nebo šlapání po oblázcích. Pro denní preventivní péči je možno použít masážní pomůcky, například masážní váleček na nohy nebo masážní podložku.

Citlivá a jemná celková masáž navozuje pocit bezpečí, pomáhá uvolnit napětí svalstva a tím přispívá k odstranění úzkosti a zlepšení pozornosti. Dokazují to elektroencefalogramy, které zaznamenávají činnost mozku dětí před masáží a po ní.

Zdroj: Dostupné z: www.bambiklub.cz, čerpáno z knihy MUDr. Josefa Jonáše, MUDr. Džamily Stehlíkové - Hyperaktivní dítě - přírodní léčení.