Rozhovor s MUDr. Petrem Lukešem (část 1.)

Petr Lukeš nekouká na televizi, neumí pustit počítač a v noci čte

Oblíbený pediatr, specialista na čínskou medicínu Petr Lukeš odešel do důchodu. Na začátku března svou boskovickou pediatrickou praxi předal a svůj důchod zahájil lyžováním v Alpách. Práce má přesto nad hlavu. Jeho velký celoživtoní koníček - čínská medicína - dnes nabývá na významu. Řada lidí se vyhýbá alopatické (klasické, školské) medicíně, nechce brát léky, které v jejich těle sice léčí problém, ale jiný způsobují. A tak vyhledávají alternativní metody.

Doktor Lukeš by nemusel vůbec spát. Tolik lidí má problémy, s nimiž jim alopatická medicína nedokáže pomoci.

Jak se cítí čerstvý důchodce?

No, že mě toho času moc nepřibylo. Spíš ubylo. Mám teď nachystanou řadu věcí, kterým se chci věnovat. Samozřejmě tlak na mě, různé dotazy a podobně - to je čím dál větší.

Přestanete někdy pracovat?

Doufám, že ano. Jsem ve znamení býka, tedy líný. Rád se nažeru a pak si jdu lehnout. Klidně to o mě napište. Lidi vědí, že se mě vždycky říkalo sprosťák. Děcka z mého obvodu chodila ke sprosťákovi. A ráda.

Jaký má váš den režim?

Jsem zvyklý spát málo, tak pět hodin denně. Obyčejně už od tří hodin čtu. Žádné prášky si neberu, abych dospal, protože to nemá cenu. A tak čtu všechno, co se mi dostane pod ruku. Tak jsem například přečetl skoro všechny bible, které jsou na této zeměkouli. A můžu docela dobře srovnávat.

Co vám to dalo?

Vím třeba, jaký je rozdíl mezi monoteistickým a polyteistickým náboženstvím. Monoteisti jsou agresivní, válčící a podobně. Když na druhou stranu máte tisíc bohů, z nichž jeden je třeba kráva, tak kvůli tomu se nikdo nebude prát.

A potom?

Čtu do pěti hodin a pak na chvilku zdřímnu, aby si odpočaly unavený očenka. O půl šesté vstávám a rozvařím si jídlo, abych nemusel jít to, co mi připraví potravinářský průmysl. Kupuju pouze základní potraviny - mlíko, sádlo, máslo, brambory, chleba, rohlíky, těstoviny. To, na co už moc sáhla cizí ruka, nejím.

A pak začíná telefonování, mám takových šedesát až sto telefonátů za den. Když si to spočítáte, hned víte, kolik času já denně prožvaním. No a mezi  tím si užívám svého koníčka - léčím pomocí akupunktury.

No a večer už kolem osmé hodiny koupel a spát.

A co takhle televizní zpravodajství, noviny?

Nepustil jsem si televizi od roku 2006.

A počítač?

Ten neumím ani pustit. A s mobilem je to podobné. SMS píšu tak minimálně deset minut. Můžete napsat, že jsem technický debil.

Také vyrábíte léčivé přípravky.

Nevyrábím. Upravuju přírodní produkty tak, aby bylo možné je požívat. Mumio jsem koupil v roce 1988 a od té doby ho mám v mražáku. Je to přefiltrované guano (trus) vysokohorských svišťů, kteří se živí léčivkami. Vyprazdňovat se chodí na jedno místo. Guano prosakuje horninou, nabaluje na sebe další látky. Je staré nejméně pět tisíc let. Angelika ve filmu se musela pobratřit s nějakým šejkem, aby získala mumi pro francouzského krále. Udělal jsem z toho přechod mezi alopatickým a homeopatickým lékem, aby to fungovalo. Pacientovi pak řeknu - naředit nebo nechat tak. Nevěřila byste, ale funguje to.

Dále vyrábím Vstal z mateří kašičky od včeliček. Je to obrovky energeticky nabité a já do toho ještě přidám vyluhovaný ženšen, takže aby po tom někdo nevstal...

Kdo vás to naučil?

Pouze jsem obkoukal to, co už je tu dávno vyzkoušené. Z bylinek používám hloh na snížení krevního tlaku, chodím ho sbírat kolem vodních rezervoárů, kde se chemicky nestříká. Pak ještě používám ořešák. Vyluhuju z nakrájených nezralých ořechů tinkturu, která likviduje až 40 procent parazitů.

To vás asi taky stojí hodně času. A co tak nějaká kultura?

I na tu si najdu čas. Mám kamarády, do divadla mi občas pomůže Petr Pospíchal, Honza Kanyza taky někdy. Ale nepřeháním to, protože na to nemám čas.

A co dovolená?

Poté, co jsem oprášil parazitologii, už moc necestuju. Po té zahraniční dovolené jsem se vždycky cítil tak, že bych potřeboval dalších 14 dní na zotavení.

Mě ale neberte jako příklad. Je sice pravda, že se ve dvaašedesáti letech cítím líp než ve čtyřiceti, kdy jsem pojídal uzeniny a tavené sýry. Otevřelo mi to oči, v žádné knize to ale nebylo napsáno, takže jsem musel hodně študovat, abych se dobral nějakých závěrů. Biologii, biochemii, fyziologii a bohužel jsem zjistil, že zrovna toto se nepřednáší na dalším vzdělávání lékařů.

Váš syn převzal vaši pediatrickou praxi v Kunštátě. Přebírá i vaše alternativní způsoby?

No, snažim se mu to předat. Říkal, že akupunkturu dělat nebude, že by byl stejný otrok jako já, ale už začíná měknout, takže doufám, že to už přichází. Určitě to bude mít jednodušší, protože já mu ty omáčky a ten balast předpřipravím. Takže to, co já jsem studoval třiatřicet let, dostane na stříbrném tácku během dvou roků. Nebude to sice umět, ale bude znát to, co jsem tak dlouho studoval.

Tedy čínskou medicínu?

Akupunkturu, jejich logiku myšlení, taoismus a všechno, co k tomu patří.

To bylo za totality?

To jsme přepisovali samizdatem.

Povídejte.

To přivezli naši lékaři z Korejské války (1953). V nemocnici v Zábřeze jsem se setkal s doktorem Beranem, primářem v lázních (Jeseník). Jako důchodce sloužil se mnou na pohotovosti. Já děckař, on pro dospělé. Jednou nám tam dcery přivedly babičku s kašlem. No a jak se vyslíkala, ptal se pan primář - co to máte s rukou? Už jedenáct let mě nefunguje rameno, mám je zamrzlý. Tak on mi říká - vyšetřete plíce, já spravím to rameno. Babička se smála a říká, doktore, já už s tím pojezdila kde co a nikdo to nedal dohromady. On vzal jehlu na jedno použití, bodl do ucha a ona začala křičet. Beran jí říká neřvěte a zdvihněte ruce. Ruce jí vyjely nahoru a ona křičí - zázrak. A já si v tu chvíli říkal - tak tohle bude moje metoda.

To jste měl dobrého učitele.

On mi předal spoustu své literatury, moc rád na něho vzpomínám. Já to pak přepisoval, bylo nás víc, takže jsme si to přepisovali navzájem. On se dokonce naučil to jejich čajové písmo a překládal z něj.

A kde se naučil akupunkturu?

No v té Koreji. A byl tam ještě doktor Růžička tady z Prostějova (autor odborné literatury). Pak taky výborný doktor Kajdoš, který napsal Kovem a ohněm. A pak už začaly sjezdy, semináře, mezinárodní sjezdy a už šlo dokonce i absolvovat. Ale bylo to tak, že člověk prostě furt a furt studoval.

Vy vlastně patříte k průkopníkům akupunktury a čínské medicíny u nás.

V roce 1976 to bylo skutečně ojedinělé. Ale nakonec asi 800 lidí udělalo zkoušky a získalo kredit.

A co čínská cvičení?

No, mě zrozence ve znamení býka, se to nějak nedotklo. Já byl kdysi hlavně na ten tenis a pak na lyže.

Jaké jsou dnes mezi populací nejrozšířenější choroby?

Plísně, ty nám snižují imunitu. A pak taky paraziti.

O parazitech toho moc nevíme, spíš tušíme. Světová zdravotnická organizace říká, že dětská populace je z 80 procent promořená roupama. Léky likvidují pouze dospělé jedince, ne vývojová stádia. Ať si lidé doma chovají kočičky, pejsky, a další miláčky, ale měli by se pravidelně odčervovat nejen miláčci, ale i lidi. Plísní je celá řada a nikdo je neumí najít. Nejčastější plíseň je bílá moučná.

Jak s touto skutečností pracuje lékařská veřejnost?

No, ono se to těžko diagnostikuje, lékař by se o to měl zajímat, měl by to znát. Je to takový nezáživný, protivný, lékař by měl pacienta víc zpovídat, ale ono je lepší klápat do počítače než žvanit s pacientem. To už lékaři zapomněli! Bohužel, spousta onkologických onemocnění nejsou onkologická onemocnění. Imitující onkologický nález vám udělá i plíseň nebo taky parazit. Onkologové začnou dávat chemoterapii, ozařovat a ten človíček chřadne a nakonec ho zabije parazit, nikoliv rakovina.

Co mají dělat lidé, kteří mají špatnou zkušenost s lékaři a nevěří jim?

To je hrot ledovce, není to zas tak časté. Člověk by měl ale zavzpomínat, kde kdy pobýval. Zvlášť, když mu doktoři řeknou - to je divný, onkomarkery nemáte.

Teď se vyvíjejí přístroje, které detekují frekvence těch různých parazitů. Je to přístroj založený na vegetativně rezonančním testu, kdy se zjistí, kolik vibrací dává škrkavka, kolik roup, tasemnice a podobně.

Lékaři to ale nedělají.

Dělají to alternativci, ale hlavně inženýři. To je jejich obor. Doktoři tomu ale stejně nevěří.

Zdroj: Melkusová, Jitka. Petr Lukeš nekouká na televizi, neumí pustit počítač a v noci čte. Boskovicko. 2011, č. 15.