Tenké střevo patří do takzvaného okruhu orgánů srdce. Pod pojmem okruh orgánů máme na mysli soubor orgánů, které spolu vnitřně určitým logickým způsobem souvisejí.
Okruh orgánů srdce je spojen s emocí radosti, spokojenosti. Radost člověk prožívá při dosažení vítězství nebo nějakého úspěchu, při nabytí něčeho hmotného, při získání nějakého materiálního nebo citového prospěchu (náklonnosti druhé osoby). Z tohoto pohledu se lze na tenké střevo podívat jako na vstupní bránu hmotných částic (částí potravy, molekul), základních stavebních kamenů metabolismu, ze kterých se potom dále vytvářejí a regenerují tkáně, nebo se z nich syntetizuje „palivo“ pro energetickou spotřebu organismu.
Sliznice tenkého střeva je speciální, velmi inteligentní „síto“, které do organismu propustí jenom to, co tam patří a co je prospěšné. Tenké střevo je tedy oním orgánem, kterým se získává hmotný prospěch pro organismus. S trochou nadsázky můžeme říci, že láska neprochází jenom žaludkem, ale také tenkým střevem a jeho sliznicí.
Tenké střevo je část trávicí trubice dlouhá tři až sedm metrů, zprohýbaná do kliček tak, aby se vměstnala do břišní dutiny. Sestává ze tří částí: dvanáctníku (duodena), lačníku (jejuna) a kyčelníku (ilea). Průměr tenkého střeva je okolo tří centimetrů.
Stěna tenkého střeva je pokryta výchlipkami (klky), což jsou základní absorpční jednotky tenkého střeva. Jsou protkány bohatou sítí arteriol a lymfatických mízních cév, do kterých se vstřebávají natrávené molekuly potravy. Do arteriol, a tedy do krve se vstřebávají spíše ty, které jsou rozpustné ve vodě, zatímco mízní cévy jsou významným místem vstřebávání tuků a látek rozpustných v tucích (tedy například i vitaminů). Prostřednictvím mízních cév tenkého střeva umístěných v klcích se vstřebá až 60 % všech tuků.
Při vstřebávání látek mají velký význam pohyby klků, jejichž hladká svalovina se stahuje, a tím klky doslova vymačkávají krev i lymfu se vstřebanými živinami do odvodných cév.
Klky podstatným způsobem zvětšují povrch sliznice za účelem vstřebávání látek. Celková plocha tenkého střeva je tak srovnatelná s rozměry tenisového kurtu, což je zhruba 250 m2. To je přibližně stokrát více než velikost povrchu těla. Velikost plochy tenkého střeva a zvláště zdravá sliznice bez zánětlivých procesů mají nesmírný význam pro účinnost vstřebávání látek z potravy, a tím i pro celkové zdraví organismu.
Sliznice tenkého střeva je chráněna před chemickými vlivy souvisejícími s trávením potravy (například před kyselým pH tráveniny jdoucí ze žaludku). Její povrch tvoří cylindrický epitel, který v sobě obsahuje mnoho buněk produkujících hlen (mucin), což je geneticky vázaný protein. Obměna povrchu sliznice je velice rychlá a má značný význam pro udržení jejího bezvadného stavu. Celý epitel se vymění přibližně za pět dní, na jeho obnově se podílejí kmenové buňky (tj. původní buňky přítomné již při narození člověka, z kterých se kopíruje obsah do buněk nově vzniklých tak, aby se co nejméně vyloučily chyby přepisu – mutace, a tím i snížilo riziko například rakovinového bujení). Na zlepšení „olupování“ starých částí epitelu a jeho následné regenerace má velký vliv konzumace vlákniny, která mechanicky působí na sliznici.
Na úspěšnosti a účinnosti vstřebávání a trávení se podílejí dva důležité orgány břišní dutiny: slinivka břišní a játra. Vývody slinivky břišní a jaterních žlučovodů ústí vedle sebe do dvanácterníku (duodena). Obrazně řečeno je slinivka břišní manufaktura na výrobu nářadí (nůžek, pilek, dlát, šroubováků,...), které rozebírá velké molekuly přijaté potravou. Tyto nástroje nazýváme enzymy, v tomto případě jsou to štěpící (katalytické) enzymy.
Enzymy slinivky břišní můžeme rozdělit do tří hlavních skupin: amylázy rozřezávají složité cukry (polysacharidy, škroby) na cukry jednoduché (monosacharidy), proteázy rozstříhávají řetězce bílkovin na jednotlivé aminokyseliny, které pak v organismu slouží pro syntézu dalších bílkovin (rozstříhání bílkovin na jemnější části – aminokyseliny je nutné proto, aby tyto látky prošly přes sliznici tenkého střeva) a lipázy slouží pro štěpení složitých a velikých molekul tuků na jednodušší.
Hlavní metabolický význam žluči je emulgovat tuk za účelem oddálení jednotlivých slepených molekul tuků tak, aby se k nim pohodlně dostaly do kontaktu štěpící enzymy a oddělily od sebe potřebné části za účelem rozkladu na molekuly menší.
Trávená potrava se v tenkém střevě zdrží obvykle dvě až čtyři hodiny. Na cestě tenkým střevem je jeho mechanickými pohyby rozmělňována, promíchávána a posunována směrem ke střevu tlustému.
Základní pohyby tenkého střeva se dělí do tří skupin:
- fragmentační
- mísicí
- peristaltické
První skupina pohybů má za úkol dále rozmělnit potravu na menší části a dokončit to, co již bylo započato rozžvýkáním potravy v ústech a působením kyselého prostředí v žaludku.
Mísicí pohyby mají za úkol promíchat jednotlivé složky tráveniny tak, aby se enzymy dostaly v co největším počtu na správná místa molekul a došlo tak k nejúčinnějšímu štěpení na nejjednodušší možné látky.
A konečně stahy peristaltické, které zajišťuje cirkulární svalovina, mají charakter postupných vln a slouží k posouvání obsahu střeva. Uvádí se, že za jednu minutu proběhne až deset peristaltických stahů. Zrychlenou peristaltiku označujeme jako průjem. Často se jedná o inteligentní obrannou reakci organismu, která signalizuje, že „se do prostoru tenkého střeva dostalo něco nežádoucího, co nemá být natráveno“. Stane se to například, když člověk omylem spolkne kapku rtuti. Opak průjmu je zácpa. Při jejím odstraňování pomocí detoxikace mysleme v první řadě na nervový systém střeva: zácpa je svázána se „slezinovými“ emocemi (nekonečná přemýšlivost, sklony k šetřivosti a sběratelství atd.), které s autonomním nervovým systémem souvisejí.
Všechny výše uvedené typy kontrakcí tenkého střeva jsou ovlivňovány jak hormonálně, tak již zmíněným vegetativním nervovým systémem, ale také nezávislým nervovým systémem gastrointestinálního traktu (GIT), který nazýváme enterální nervový systém.
Vegetativní nervový systém má své dva opačné póly působení: parasympatikus se uplatňuje při uvolnění, uklidnění, spokojenosti, zatímco sympatikus se uplatní při akci, mobilizaci, stresu. Parasympatikus dráždivost nervových struktur zvyšuje, to znamená, že ve stavu spokojenosti a uvolnění se dávají střeva do pohybu a potrava je trávena, zatímco sympatikus činnost střev snižuje, organismus se připravuje na akci.
Perioda lačnění tenkého střeva není periodou nečinnosti jeho nervových a svalových struktur, ale je to perioda úplného čištění tenkého střeva a kompletního přesunu zbytků tráveniny do oblasti slepého střeva a následně pak do střeva tlustého. Jednodenní občasné půsty u zdravého člověka proto působení blahodárně na očistu sliznice tenkého střeva a její lepší regeneraci.
Na detoxikaci tenkého střeva použijeme zejména preparáty, které jsou na střevo (tenké i tlusté) přímo cílené: Joalis ColiHelp, Joalis ColiDren. Nadřízený orgán tenkého střeva je srdce, mysleme tedy také na preparáty Joalis CorHelp, Joalis CorDren. Nervový systém tenkého střeva, a tím i jeho trávicí pohyby, je řízen vegetativním nervovým systémem (nervový systém, který běžný člověk vůlí neovlivní); k jeho očistě nám poslouží přípravky Joalis Vegeton a také Joalis Enternal, který je určen na detoxikaci zvláštního nervového systému břišní oblasti, tzv. enterálního nervového systému. Téměř vždy je nutná také detoxikace mozku, protože jeho prostřednictvím jsou řízeny tělesné procesy v lidském organismu včetně podávání impulzů k trávicím procesům v tenkém střevu; zmiňme tedy preparáty Joalis MindHelp, Joalis MindDren, Joalis Cranium, Joalis NeuroDren, Joalis Antimetal, Joalis EmoDren, Joalis Hypotal.
Velmi důležité jsou psychické modely a komplexy, které ovlivňují člověka v každodenní činnosti a mají přes vegetativní nervový systém bezprostřední vliv na správné či chybné fungování vnitřních orgánů. Preparáty Joalis Emoce, Joalis NoDegen, Joalis Streson, Joalis StressHelp umožní rozbití patologických modelů lidské psychiky a vytvoření jiných životních postojů. Vzpomeňme též preparát Joalis Gli-glu, který se týká zejména sliznice tenkého střeva, neboť tím, že se do prostoru tenkého střeva dostávají vysokomolekulární proteiny gliadin a gluten, které jsou obsaženy v pšeničné stravě, zde mohou vznikat autoimunitní záněty a tvořit se zde protilátky. Ty jsou pak rozváděny krevním řečištěm, a mohou tedy škodit i ve vzdálenějších tkáních vlastního organismu. Při intoleranci glutenu je vhodné přistoupit též k úpravě jídelníčku.
Zdroj: Jelínek, Vladimír. Tenké střevo. Joalis info: Bulletin informační a celostní medicíny. 2010, č. 3.
Ilustrace: vladahadrava.xf.cz; leccos.com