Toxiny vznikající v našem organismu při zpracování potravy nazýváme metabolické toxiny. V lidském těle probíhá velice složitý dej, který se nazývá metabolismus neboli látková výměna. Jak již český název napovídá, má tento děj za úkol nahradit staré látky, které tvoří různé buňky a tkáně, novými a také má dodat lidskému organismu zdroje pro energetické procesy.
Víme, že se lidská strava – ať je jakkoliv složitá a komplikovaná – skládá ze základních stavebních kamenů, a to rostlinných bílkovin, živočišných bílkovin, rostlinných tuků, živočišných tuků, jednoduchých cukrů a složitých cukrů neboli uhlovodanů. Nejkomplikovanější pro zpracování jsou v lidském organismu bílkoviny. Uvědomme si, že každá bílkovina se vůči lidskému organismu chová jako bílkovina cizí, a není s ním tedy kompatibilní. Musí se rozložit na jednotlivé stavební kameny, které pak mohou být organismem zpracovávány.
Obecně můžeme říci, že v průběhu lidského života zcela jistě dochází k poruchám metabolismu, tedy k poruchám zpracování těchto potravin. Mnozí lidé zaměňují metabolismus za trávicí procesy odehrávající se v trávicím traktu. Ty jsou pro metabolismus nepochybně také důležité, neboť rozkládají potraviny na jednodušší částice, které pak mohou být přes střevní stěnu vstřebávány. Vstřebávání je další proces, který je pro lidský organismus důležitý, u žádného z těchto procesů však nejde o metabolismus.
Samozřejmě že dochází k poruchám trávicích procesů, které probíhají prostřednictvím rozmělňování potravy, působením trávicích enzymů a kyselin a nakonec – a to především – účinkem mikrobiální flóry ve střevech. Při poruchách trávení je zpracování potravy obtížné a dochází k různým problémům spadajícím ovšem do jiné kategorie. Rovněž se můžeme setkávat s poruchami vstřebávání, především vitaminů a stopových prvků, což má pro správné fungování našeho organismu také zásadní význam.
Metabolismus je ale děj, při něm nejen vznikají prvky zpracovatelné pro naše tělo – ať už je to energie nebo základní stavební kameny našich buněk a tkání, ale také se odbourávají potraviny přebytečné. Ty se rozkládají na prvky, které pak mohou být vylučovány ledvinným systémem, ale samozřejmě i střevem. Metabolismus je zajišťován specifickými enzymy, jichž se v organismu vytváří obrovské množství, a některými hormony.
Tyto látky, tedy enzymy a hormony, jsou vytvářeny podle genetické matrice a právě zde dochází velmi často k poruše. Genové informace bývají narušeny vlivem epigenetického prostředí, a může se tedy stát, že jak enzymy, tak příslušné hormony nejsou vyrobeny v kvalitě potřebné pro metabolický proces. Vlivem poruchy enzymů či hormonů pak dochází k metabolickým problémům – potraviny či staré tkáně nejsou odbourávány až do vylučitelných částic a zůstávají v organismu na úrovni toxického metabolismu.
Jako příklad může sloužit známá choroba dna, při níž kvůli metabolické poruše není kyselina močová odbourávána do podoby, ve které ji mohou ledviny vylučovat. Proto se hromadí v organismu, v podobě krystalů se usazuje v kloubech a narušuje je, poškozuje cévy a způsobuje záněty.
Tyto poruchy metabolismu není možno zaměňovat například s celiakií, kdy v organismu vnikají toxické látky z obilné bílkoviny lepku, a to přímo při jeho vstřebávání, což v těle vyvolává vznik imunologicky prokazatelných protilátek.
U poruch metabolismu, o nichž hovoříme, protilátky nevznikají; jen v některých případech lze zachytit zvýšenou hladinu metabolismu. Tak se to děje v případě kyseliny močové nebo tuků, jako je cholesterol, triglyceridy a lipidy, nebo v případě cukru při selhávání inzulinu. Poruchy metabolismu bývají nejčastější příčinou různých zdravotních poruch. Jak je obecně známo, poruchy metabolismu tuků mají za následek zvyšování hladiny tuků v krvi a jejich usazování ve stěně cévní, porucha metabolismu cukru vede ke zvyšování hladiny cukru, který působí toxicky na nervový systém i další orgány. Ale poměrně složitou otázkou jsou poruchy metabolismu živočišných a rostlinných bílkovin.
Při poruchách metabolismu živočišných bílkovin vznikají v našem organismu puriny či kyselina močová a další látky, které působí toxicky nejen na kloubní a cévní systém, ale podle mnohých zjištění lze předpokládat, že mají vliv i na vznik nádorů. Ostatně je známo, že vegetariáni trpí méně často vznikem zhoubných a nezhoubných nádorů. Metabolity živočišných bílkovin poškozují nervový systém, ucpávají lymfatický systém a mají mnohé další negativní účinky. Živočišné bílkoviny požíváme nejčastěji ve formě masa, ale také jako mléčnou bílkovinu kasein. Ani o jedné bílkovině se nedá říci, že by byla zdravější. Obě totiž mohou přinášet organismu různé potíže.
Ještě složitější je otázka rostlinných bílkovin, kde hlavní problém spočívá v metabolismu pšeničné bílkoviny glutenu. Pojídání pšenice –a s ní tedy i pšeničného glutenu – patří mezi základní stravovací návyky evropské populace, a byť se v poslední době rozmáhá mnoho potravin bezglutenových nebo bez glutenu pšeničného, je to obecně téměř neřešitelný dietologický problém.
Může to vypadat, že pšenice nebo kravské mléko jsou jedovaté a mnohem problematičtější než jiné potraviny tohoto druhu. To ovšem není možné tvrdit. Problém s jejich metabolismem vzniká v našem organismu ze zcela prostého důvodu: naše strava je na tyto potraviny úzce zamřena, a tudíž je konzumujeme v nadměrném množství. Navíc vlivem dlouhého šlechtění jsou zmíněné suroviny oproti těm dřívějším výrazně geneticky změněny. A konečně problém tkví i v průmyslovém zpracování potravin: u mouky její vymílání a koncentrace glutenu, u kaseinu zpracovávání do sýru a jiných mléčných koncentrátů.
Špatný metabolismus pšeničného glutenu způsobuje prostřednictvím centrálního nervového systému imunitní poruchy, především autoimunitní program. Samotný gluten se nezpracovaný usazuje v různých a v mnohých tkáních, jako jsou sliznice střeva a dýchacích cest či nervová vlákna, a v mnohých jiných orgánech. Ze zkušenosti lze říci, že je nejčastější příčinou chronických zdravotních poruch v naší populaci. Zároveň je příčinou téměř nezničitelnou. Při detoxikaci metabolitů je třeba zdůraznit, že samotná dieta, vede jen ke zpomalení celého procesu, ale málokdy k vymizení těchto problémů.
Tkáně se usazených metabolitů dobrovolně nevzdávají a ty v nich nadále toxicky působí. Imunitní systém se k těmto látkám již nevrací a nesnaží se je z organismu vyloučit, což je důvod, proč diety mnohdy zklamou. Slibují totiž vymizení problému, ke kterému ovšem nakonec nedojde, i když je konkrétní porucha metabolismu i příslušná potravina stanovena správně. Proto vedle diety, ke které se někteří lidé hlásí dobrovolně, využíváme detoxikačních preparátů, které vedou k odstranění těchto toxických metabolitů.
Především je to preparát Metabex, komplex, který řeší usazování řady metabolitů. Ze specifických preparátů jmenujme Cholesterin, určený k odstraňování důsledků poruch metabolismu živočišných tuků, a preparát Gli-glu, který slouží k odstranění právě glutenových metabolitů. Důležitý je i preparát Metabol, který odstraňuje určité poruchy metabolismu jako celku. Také je potřeba vyčistit epigenetické prostředí, a to především od radioaktivních látek a těžkých kovů, tedy pomocí preparátů Ionyx a Antimetal.
Při detoxikaci jednotlivých orgánů, systémů a problémů budeme často narážet na metabolity, protože chronické zdravotní problémy souvisí prakticky vždy s poruchou metabolismu. V některých případech je metabolismus ovlivněn i zásahem autoimunity, jako v případě narušení beta-buněk coby producentů inzulinu či narušení štítné žlázy. Proto se otázka metabolismu prolíná celou detoxikací.
Můžeme se pozastavit nad otázkou, proč se u člověka jakožto savce vyskytují poruchy metabolismu v tak velké míře, když v přírodě nejsou tyto poruchy nijak častým problémem, nijak častou příčinou onemocnění savců. Pravděpodobný důvod zřejmě spočívá v tom, že člověk se jako savec živil ve své původní podobě spíše jednostrannou stravou. U masožravých je to tradičně maso a u býložravců zase rostlinná strava. Člověk začínal svou ontogenezi na rostlinné stravě v podobě kořínků, výhonků, listí a plodů, jako je ovoce, ořechy a podobně. Svou stravu doplňoval o hmyz a snad i o drobné živočichy. V průběhu vývoje lidského rodu však došlo k nesmírnému vzdálení od této původní skladby potravy, a tím pochopitelně i k přizpůsobení člověka různým potravinám, které si byl schopen na zeměkouli zajistit.
Člověk je schopen přežít stravu čistě živočišnou – jako například Eskymáci – či stravu rostlinnou, jak to dělají některé přírodní národy či Japonci po několik století. Obvykle však zvládá stravu smíšenou, s převahou jedné nebo druhé složky, a zdánlivě se s tím velmi dobře vyrovnává. Ve skutečnosti se organismus s touto stravou vyrovnává jen velmi obtížně, neboť enzymatická a hormonální výbava není tak dokonalá, aby unesla velké množství této stravy. Problémy působí i její průmyslové zpracování, především její koncentrace, jako je tomu u mouky, sýrů, rafinovaného cukru a jiných koncentrátů.
V mytologii se tento problematický akt přechodu na velice chutnou, ale nebezpečnou stravu odráží v mýtu o Prométheovi, který daroval lidstvu oheň a byl za to olympskými bohy potrestán. Odstartoval tak možnost lidstva měnit svou stravu až k něčemu, co s přírodou nemá mnoho společného. V křesťanské mytologii pak tato změna nastupuje v okamžiku, kdy Adam pozře jablko a vytvoří tak závislost lidí na jídle.
Problémy metabolismu se liší podle stravovacích zvyklostí té které civilizace a tu současnou, euro-americkou, lze bezesporu označit za glutenovo-masovo-tukovou. Z hlediska nejčastějších poruch metabolismu jsou to právě tyto tři potraviny, které člověku způsobují nejvíce problémů. Uvádí se, že více než 60 % obyvatel Evropy trpí poruchou metabolismu glutenu. U chronicky nemocných lidí je to dokonce více než 90 %.
Špatně metabolicky zpracovatelný pšeničný gluten způsobuje poruchy centrálního nervového systému projevující se jako poruchy imunity a je například hlavní příčinou poruch center rozhodujících o autoimunitním programu centrálního nervového systému. Napadá však i periferní nervový systém, především sliznic gynekologického ústrojí, dýchacího ústrojí či trávicí trubice. Pšeniční gluten zasahuje v centrálním nervovém systému i emoční centra, takže jej nacházíme i u poruch emocionality, tedy u depresí, úzkostí a jiných emocionálních poruch. Těžko bychom hledali oblast, kterou pšeničný gluten nepostihuje, a jeho škodlivý účinek je tím horší, v čím mladším věku se začne projevovat.
Tuky a cévní systém, to je velmi známá problematika. Dvě třetiny obyvatel středního a staršího věku trpí touto metabolickou poruchou a komplikacemi způsobenými následnou poruchou cévního systému. Ta se může projevit jako arterioskleróza s cévní mozkovou příhodou nebo infarkt koronárních arterií či obliterující arterioskleróza cévního systému horních či dolních končetin.
Problematika metabolismu živočišných bílkovin, především bílkovin masa, je nejkomplikovanější. Současná věda však v podstatě odmítá větší souvislosti této poruchy metabolismu s mnohými chorobami, které se vlastně kromě dny ani nediagnostikují. Zkušenosti však ukazují na souvislosti s touto poruchou a zhoubnými nádory, kdy reduktivními procesy trávení vznikají v tlustém střevě karcinogenní látky a ty působí mutagenně na lidský genový systém. Poruchy metabolismu živočišné bílkoviny lze konstatovat při některých nervových degenerativních procesech, ale především při vzniku zhoubných nádorů.
Není velký problém přesvědčit kohokoliv, že se v lidském organismu hromadí toxiny, pocházející z poruch metabolismu. Daleko větší problém je dát tyto toxiny do souvislosti s nemocemi. Tomu se lidé brání – většinu popsaných poruch metabolismu neuznávají a nechtějí vidět ani spojitost mezi přítomností těchto toxinů a různými nemocemi. Obecně jsou uznávány pouze do očí bijící, zjevné vztahy, jako například negativní vliv tuků na cévní systém. Zkušenosti celostní medicíny však ukazují velmi příčinnou souvislost.
Hlavní pozornost pak zůstává upřena na chybné chemické zpracování potravy v důsledku této poruchy. V některých případech se sice může jednat pouze o problém takzvaně povrchový, tedy řešitelný dietou nebo jednoduchým opatřením. Většinou však jde o poruchu funkce genového systému způsobenou nejčastěji epigenetickým prostředím.
Detoxikace ale dokáže epigenetické prostředí změnit, čímž dává šanci ke změně chování genu – a tedy k opravě této metabolické poruchy. Velmi záleží na věku, v němž začnou metabolity působit – čím ranější stadium lidského vývoje, tím je jejich vliv zásadnější, přičemž za nejranější fázi můžeme považovat nitroděložní vývoj. Je-li plod vystaven vlivu jedovatých metabolitů, přináší si do začátku života různé zdravotní poruchy a problémy. Jestliže se přidá ještě samotná porucha metabolismu, vzniká natolik chronická problematika, že se s ní pak organismus může potýkat dlouhá léta, někdy i po celý život.
Životní start do prostředí bez toxické metabolické zátěže a dobrý metabolismus v raných dětských letech, to je celkem dostupné přání. Vyžaduje však velké změny ve stravovacích návycích jak těhotných žen, tak především dětí. Zásady již byly řečeny: za velmi kritické potraviny považujeme pšeničný gluten, živočišné tuky a živočišné bílkoviny.
Zdroj: Jonáš, Josef. Kde končí duše a začíná tělo. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-352-0.
Ilustrace: www.bezspeku.cz; zdrava-dieta.eu; www.peceme-chleba.cz; www.wmmagazin.cz; www.nazeleno.cz